Odešla sokolka paní Květa Vítězníková

Dobrý den, nazdar,

ve středu zemřela moje babička, paní Květa Vítězníková, dlouholetá
zapálená členka chaberského Sokola. Jistě si vzpomenete na starou gardu
– Hrdličkovi, Golštajnovi, mého dědu – Miroslava a všechny kolem. (To je
jenom pár jmen, co si vybavím.)

Dovolte, abych vám v příloze zaslal smuteční oznámení a pokud by to bylo
jen trochu možné a vhodné, požádal Vás o krátké připíchnutí na nástěnku,
nebo vzpomínku na web – neznám žel jménem všechny, kdo babičku ze Sokola
znali (a ještě žijí…).

Já jen můžu s úsměvem vzpomínat, jak jsem pravidelně trávil část letních
prázdnin „v Chabrech“… děda pendloval mezi Sokolovnou a svojí
dílničkou. My s ostatníma klukama jsme byli zalezlí v nářaďovně,
prolézali tehdy po nové (?) střeše… (90.léta) Roky plynuly, sil oběma
prarodičům ubývalo, ale ještě pár let nazpět, s devadesátkou na krku,
babičku ohromně těšila a nabíjela pomoc při realizaci sokolských zábav,
„candrbálů“, jak říkala. Ve čtvrtek nakoupit, v pátek navečer uvařit
brambory na salát, v sobotu napéct štrůdly, s „babama“ udělat chlebíčky,
kuchyň, občerstvení… a v neděli ve tři ráno spát…

Nebudu jistě přehánět s názorem, že Sokol byl pevnou oporou, díky které
pak podzim jejího života hrál mnoha pestrými barvami (i když občas
zapršelo). A i poté, co zemřel děda, měla další dlouhé roky energii a
chuť do života.

Martin